Věštby černé kočky

Barokní bazilika Panny Marie Sedmibolestné stojí na Mariánském náměstí v centru Krupky u Teplic, pod Komáří hůrkou. Je dílem italských architektů a její součástí je komplex bývalého jezuitského kláštera s biskupským gymnáziem. To bylo založeno v roce 1679 a dodnes slouží svému účelu. Kdysi bylo místo pokryto hustými krušnohorskými lesy a v době husitského řádění se zde ukrývaly jeptišky, které uprchly z vypáleného kláštera v nedalekém Světci. Postupně všechny zemřely na nemoci, bídu a hlad. Jedna z nich s sebou při útěku vzala sošku Panny Marie s umírajícím Kristem na klíně a ukryla ji v kmeni lípy. V polovině 15. století, po bitvě Na Běhání u Ústí nad Labem, zde proběhla bitva mezi husity a saskými a lužickými rytíři, kteří sem byli povolání ze Zhořelce, aby zabránili postupu husitských vojsk. Křižáků bylo 300 a všichni do jednoho zde padli. Místní obyvatelé se sem začali chodit modlit a uctívat jejich památku. Uběhlo několik let a jednoho dne sem přišla dívka posekat trávu. Kolem ruky se jí ovinul had, dívka vykřikla, zvedla ruku s hadem vzhůru ke koruně lípy, pod kterou stála. V té se jí zjevil zářící obraz Panny Marie. Had sjel dívce z ruky zpět do trávy a před boží silou uprchl. Ještě ten samý den našli lidé ve kmeni lípy ukrytou sošku. Obě události brali zbožní lidé jako boží znamení a po dohodě s místním knězem zde nad hroby padlých německých rytířů postavili dřevěnou kapli, do které byla soška umístěna. Nedlouho poté byla u kaple vystavěna ještě jedna, která ukrývala pramen s léčivou vodou. Malý pasáček sem šel pást prasátko, které si zlomilo nohu a kulhalo. Když přišli k prameni, prasátko si do něj nohu namočilo a vmžiku se uzdravilo. Pověst o sošce a síle léčivého pramene se rychle rozšířila a k místům se začaly pořádat poutě. Začátkem 16. století  na místech zázraků nahradil obě kaple gotický kostel, který nechal vybudovat nejvyšší kancléř českého království Albrecht Libštejnský z Kolovrat, který sošku Marie s Ježíškem na klíně miloval. Zasloužil se o první období rozkvětu tohoto poutního místa. Dokonce osobně vymohl v Římě plnomocné odpustky pro poutníky ke "zdejší" Marii. Koncem 16. století byli do Krupky povoláni jezuité. Když se vypořádali s krupskými luterány, začali ke kostelu pořádat pravidelné mariánské poutě, vždy začátkem září.  Z pozůstalosti Anny Marie z Bleylebenu, která kostelu odkázala rodový majetek, zřídili jezuité gymnázium a kostel přestavěli v barokní komplex s kolejí v podobě, jaké ji známe dodnes. O  celý komplex baziliky s gymnáziem  pečují celá staletí jezuité, s přestávkami zkraje 17. století, kdy byl u nás řád jezuitů zrušen a uprchlí jezuité sošku ukrývali, aby ji o pár let později po Bílé hoře při obnovení řádu a svém návratu do Krupky vrátili, a dále několik desetiletí v době socialismu ve 20. století. Od roku 2018 je bazilika chráněna jako národní kulturní památka České republiky.

A tak se stalo, že k Panně Marii Bolestné (Bohosudovské) připutovalo v průběhu staletí více poutníků z celého světa, včetně Říma, než kdy k Pražskému Jezulátku.

"Svého poutnického vrcholu dosáhl Bohosudov v 18. století. Roku 1709 je zaznamenáno 29 tisíc svatých přijímání poutníků jen v měsíci září a za celý rok to bylo 68 700 svatých přijímání V roce 1720 zde bylo dosaženo vrcholu, protože bylo dosaženo 100 tisíc svátostí ročně. V této době musel být dokonce pro jednotlivá procesí z různých míst termín stanoven předem, aby nedošlo k přeplněnosti poutního místa. Poutníci navíc odtud často putovali do blízké Krupky k tamní kopii Svatých schodů." wikipedia.org 

@ČK

50.6817464N, 13.8719822E